Začarovaný kruh... - Osud

„Zase ty?“ trochu netaktně poznamenala Tara a pohlédla na průsvitný opar, který si nechával říkat Temná Amnell.

„Tak jest!“ hrdě odvětila Lady.

„Dlouho jsem tě nepotkala,“ pronesla Victoria, aby narušila ticho, které mezi nimi nastalo.

„Ó sladká… nikoli, jsem stále zde, jen všemi nepovšimnuta.“

„Aha,“ mírně znuděně vydechla Tara a zadívala se z okna na školní pozemky.

„Jest něco, co tě trápí…“ pronesla od okna, elegantně seskočila z parapetu a proplouvala vzduchem směrem k Taře.

„Kdyby jen něco… rovnou všechno,“ svěsila hlavu Victoria a koukala se někam ke svým nohám. „Už vůbec nic nechápu…“ ještě dodala a pohlédla na Amnell. Ta stále uchovávala ve tváři ten nic neříkající úsměv, nebylo znát, jestli se raduje či nikoli.

„Nejprve velice dobře poznej otázku, než zakusí se ti pochopit odpovědi,“ záhadně reagovala na Tařina slova. Jako vždy mluvila v hádankách, ale pokaždé byly tyto hádanky cestou k cíli, nebo alespoň směrnicí k danému cíli.

„Jenže jak mohu nejprve znát odpověď bez toho, aniž bych znala otázku?“ nechápala Tara.

„Ne vždy je nám umožněno poznat pravý původ věcí. Stejně tak nemusíme znát otázku k odpovědi, jež nám byla sdělena.“

„Jenže…“ zaprotestovala Victoria, ale Lady ji nenechala domluvit: „Hledej v knihovně.“

„Cože?“ vytřeštila Tara oči na Temnou Amnell.

„To jest odpověď… a jaká je otázka?“ jako by se Tary tázala, ale na její odpověď nepočkala, zmizela neznámo kam. Victoria opět přemýšlela nad jejími slovy a chtě nechtě musela přiznat, že na tom něco bude. Kde je vlastně přesná hranice mezi otázkou a odpovědí a nemůže býti otázka odpovědí a odpověď otázkou? Nic není tak černobílé jak si to lidé představují.

Victoria procházela chodbami hradu a neustále uvažovala nad slovy, která před chvílí pronesla Lady Amnell. Z ničeho nic, jako by ji něco zadrželo, se zastavila a pohlédla na jedny ze dveří. Sáhla po klice a otevřela. Rozlehl se před ní prostor velký jako jedna třída v jehož středě stálo obrovské zrcadlo. Tara vešla dovnitř a přistoupila blíž. Prohlédla si jedinou věc, kterou tato místnost obsahovala, až se dostala k jejímu vrcholu a nápisu, který hlásal: Zrcadlo z Erisedu.

Pohlédla do zrcadla a v tu chvíli, jako by se zrcadlo zamlžilo a z této mlhy začaly vystupovat obrysy postav. Pokusila se zaostřit zrak a vyčíst, kdo to je, ale chvíli na to byl obraz dokonale čitelný a Tara stála před zrcadlem jako opařená. Prudce se otočila, ale za ní nikdo nebyl. Vrátila se tedy pohledem k zrcadlu a snažila se pochopit, co má znamenat ten odraz. Koukala se na sebe a v dáli viděla vlastní domov. Ale jinačí, než ho znala. Zdál se být veselejší, stejně jako krajina kolem. U dveří domu stála její matka i s otcem a bratrem. Tara nic z toho nechápala – to bylo také jediné, co poslední dobou ovládala bravurně.

V tu chvíli se ale zrcadlo opět zamlžilo a začal se v něm formovat další obraz. Opět tam stála Tara, ale tentokrát po boku Draca. Byli tam jen oni dva a vypadali šťastní. Taře vrtalo hlavou, co to má znamenat. Vzpomínky to nemohou být a přání také ne, ona přeci netouží po Dracovi a nebo ano? Zatřásla hlavou, aby vyhnala myšlenku na Malfoye a znovu se zadívala do hlubin zrcadlového odrazu.

„Zvláštní věc, toto zrcadlo,“ ozvalo se jí za zády. Tento hlas ji probudil z transu a prudce se otočila.

„Ehm… pane řediteli… já…“ koktala Tara a hleděla přitom provinile na Brumbála.
„To je v pořádku,“ zarazil její pokus o vysvětlení. „Jak jsem říkal… je to skutečně zvláštní věcička,“ dodal ještě.

„To ano,“ odpověděla Victoria a opět se zahleděla do zrcadla.

„Odhalí nejtajnější touhu člověka.“

„Hm… ale co když jsou tam dvě přání? Dva obrazy?“

„Dva? To je vskutku zvláštní…“ zamyslel se Brumbál. „Dva oddělené obrazy?“

„Ano,“ přitakala Tara.

„Podivné… ale dalo by se předpokládat, že jsou to dvě touhy, které nijakým způsobem nelze spojit… mezi nimi neexistuje kompromis.“

„Takže si musím vybrat jednu a té druhé se navždy vzdát?“ tázala se udiveně Tara, ale tak nějak to čekala.

„S největší pravděpodobností… kdyby bylo možné je spojit, objevily by se obě v jednom obraze,“ vydedukoval Brumbál závěr.

„Hm… raději už půjdu,“ odtušila Tara a zamířila k východu z místnosti.

„Nashledanou!“ rozloučil se s ní Brumbál.

Zase procházela chodbami a opět přemýšlela nad něčími slovy. Skutečnost, že si má vybrat mezi Dracem a rodinou ji rozhodně netěšila. Jak si může vybrat? A hlavně KOHO? Nedokáže vzdát se rodiny a šance na šťastnější život, stejně tak se ale nechce vzdát Draca. Buď jedno, nebo druhé. Ještě je ale jedna možnost… ani rodina, ani láska. Tu si však Tara nechtěla připustit.

Jak tak bloudila chodbami, stanula až před knihovnou, která jí připomněla Amnell a její odpověď na neznámou otázku. Na chvíli zapomněla na krutý osud a začala přemýšlet, nad otázkou, na kterou může být odpověď: Hledej v knihovně. No jo, jenže tahle odpověď je tak obecná, že otázka by mohla být prakticky jakákoli.

Procházela mezi regály v marné snaze najít aspoň nějaké vodítko. Usilovně přemítala, na co by se chtěla Amnell zeptat, a která odpověď by její otázce mohla odpovídat.

A pak jí to došlo. Bylo to tak prosté, jen ona v tom hledala složitosti. Koukala se na knihu, která jí pomohla uvědomit si onu otázku. Její název zněl: Nejznámější duchové světa aneb životy dávno zemřelých.

Že ji to nenapadlo dřív. Tak dlouho toužila zjistit, co je Amnell zač a kde se tu vzala. A to bylo tou otázkou. Teď může zjistit celou pravdu.

Vytáhla značně zaprášenou knihu z regálu – zdálo se, že moc studentů netouží studovat život duchů. Otevřela ji a začala ji prolistovávat, až našla co hledala. Celá jedna kapitola byla věnována dámě se jménem Lady Cara Amnell, přezdívaná Temná Amnell. Victoria začala číst řádek po řádku a nevycházela z údivu. Po chvíli si musela sednout, aby náhodou zděšením nespadla.

„Lady Cara Amnell, narozena 1066 v anglickém Canterbury, zemřela 1087 v Londýně. Z vypočítavosti se vdala za Eduarda, Lorda ze Sussexu a měla s ním tři děti. Roku 1086 byla odsouzena za vraždu manžela (ačkoli nikdo nevěděl, co se vlastně stalo, poněvadž Lordova smrt byla zahalena rouškou tajemství) a roku 1087 popravena. Již za svého života byla ženou krutou a vypočítavou a ani po její smrti se tento fakt nezměnil. Stála v pozadí nespočetného množství válek. Její přítomnost značí nebezpečí válečných konfliktů a životních tragédií…“ polohlasně předčítala úryvek z knihy.

Nevěřila vlastním očím. Jak by ta milá – no dobrá, moc milá není – dáma mohla takhle škodit? Ale proč mi prozradila, kde hledat něco o její osobě? A co tu vlastně chce? Zničit Bradavice? A proč mi tedy pomáhá? Victorii se hlavou prohnala záplava ještě naléhavějších otázek, než byly ty prvotní. Pomalu začínala litovat, že všechno zjistila.

Rozběhla se chodbičkou mezi regály k východu z knihovny. Byla pevně rozhodnuta, že si s Lady promluví a ať se děje co se děje, zjistí, co zde chce. Svižným krokem procházela hradem a stále zoufaleji hledala Temnou Amnell.

„Hledáš mne?“ konečně se na parapetě objevila Lady a Tara bez jakéhokoli pozdravu na ni vychrlila: „Sakra, co jste zač!“

„Domnívala jsem se, že umíš číst…“ provokativně pronesla a nadhodila lehce svými vlasy.

„Jasně, že umím! Ale nestačím se divit, co se dozvím…“ vydechla naštvaně Victoria. „Proč jste zde?!“ ještě vztekle dodala.

„A proč jsi zde ty?“

„Cože?“ vyvalila oči Tara. Tato slova ji zmátla.

„Já neznám čas… na mne nemá vliv… jsem zároveň v téhle době a v jakékoli předešlé i nadcházející,“ pronesla s dávkou tajemna. Victoria na ni mlčky hleděla s pusou otevřenou dokořán. „Znám tě mnohem déle, než by ses mohla pouze domnívat,“ dodala.

„Ale… to není možné…“ zaprotestovala Tara, ale tento protest byl pouhým obranným mechanismem.

„Tak jak to, že jsi zde?“

„Já…“ zakoktala se Tara a stále méně chápala dění kolem sebe.

„Vrátila jsi se v čase, aby jsi zabila Harryho Pottera,“ trefila se do černého.

„Jak tohle sakra víš?!“ štěkla po ní Victoria a připadala si jako ve zlém snu.

„Byla jsem tam, když tě Draco Malfoy poslal v čase zpět.“

„To není možné! Byli jsme tam sami!“

„To ano, sami tři… já neviděna,“ odtušila Amnell. „Proč zrovna Pottera?“ tázala se z ničeho nic Lady.

„Proč? Stejně jako Voldemort i on bude v budoucnu zotročovat společnost!“

„Vím, ale nevidím důvod,“ odtušila Amnell.

„Musím ho zastavit!“ rozčileně vydechla Tara a hleděla na Amnell jako na někoho, kdo nechápe věci nad slunce jasné.

„Tak proč váháš?“

„Neváhám! Nesmím ho zabít dřív, než on zabije Voldemorta!“ rozčilovala se Tara.

„Stejně váháš… pochybuješ, zda-li je to správné…“

„Ne! Je to správné, musí být... Pokud jsi byl v dětství týrán, budeš týrat. To je zákon psychologie. Jeho posedlost vyhladit všechny smrtijedy došla tak daleko, že začal podezřívat všechny kolem sebe. A on je POTTER, on může všechno a to i zbavit se všech, co mu nevyhovují… Potter má svůj osud zpečetěn.“

„Tato zem je předurčena k nadvládě… TO je zase její osud!“ nebezpečným hlasem promluvila Amnell.

„To není pravda! Budoucnost je v rukou mladých lidí a já se postarám o to, aby byla šťastná!“ vykřikla Victoria a naštvaně odběhla pryč.

„Pak tedy bojuj svůj marný boj…“ výhružně pronesla Lady, než zmizela zrakům všeho a všech.

Tara utíkala chodbou. Její myšlenky divoce kroužily v její hlavě. Nechtěla si připustit, že by se cokoli z toho, co Amnell řekla stalo. Nebyla ani ochotna uvážit možnost, že nesplní, co si slíbila. Byla tak rozrušená, že se opřela o zeď chodby, svezla se po ní na zem, kde se uvelebila a neustále přemítala. Když si ještě vybavila Brumbálova slova, že si bude muset vybrat mezi rodinou a Dracem, měla chuť se rozbrečet.

Pomalu se začínalo stmívat.

„Proboha! Jsi v pořádku?“ zaslechla jen zoufalý hlas, ale neohlédla se.

„Taro, slyšíš mě?“ byl to Draco. Dřepl si k ní na zem a podíval se jí to tváře.

„Slyším a jsem v pořádku,“ trochu sklesle pronesla a snažila se zahnat slzy z očí.

„Hloupost! Nejsem slepý…“ odporoval jí Draco.

„Jen si něco namlouváš!“ tvrdým hlasem promluvila. „Nic se nestalo! Stejně ti do toho nic není!“ štěkla po něm. Každý další pohled do jeho tváře pro ni byl utrpením. Vstala z podlahy a tak, jak poslední dobou řeší všechny problémy, opět utekla pryč.

10. Kapitola || 12. Kapitola

EpilogČervivé jablko ZrcadloSnový lektvarVzpomínkaTajný úkrytDalší snobský večírekSídlo rodiny MalfoyůPaní FaweksováNic není takové, jaké se zdá být Smrtijed? Na tom záleží?Uteč nebo zemřešPoprvé... a naposled?Záhadná návštěvaNitrozpytOsudVánoční překvapeníŽabí princRoztržka ve společenské místnostiStrašlivá skutečnostTajemná záhadaNepříjemný, ale i tak milýŠokující překvapeníPrvní setkáníPrvní kroky jsou nejtěžšíDruhá šance